Co je Big Five: pětifaktorový model osobnosti

Big Five, taky pětifaktorový model osobnosti, popisuje osobnost pomocí pěti základních domén: extraverze, přívětivosti, svědomitosti, emoční stability a otevřenosti vůči zkušenosti.

Je to model osobnosti, ne jeden konkrétní test. Testů, které se ho snaží změřit, existuje víc, každý s trochu jinou sadou otázek, ale se stejným teoretickým základem.

Pět domén

Zkratka OCEAN pomáhá zapamatovat si pořadí pěti domén podle jejich anglických názvů: Openness, Conscientiousness, Extraversion, Agreeableness a Neuroticism.

• Otevřenost (Openness): zvídavost, zájem o abstraktní myšlenky, umění a nové nápady. Vysoké skóre znamená přitažlivost k netradičním pohledům a experimentování, nízké skóre naopak preferenci konkrétního a osvědčeného.
• Svědomitost (Conscientiousness): organizovanost, disciplína a schopnost sledovat dlouhodobé cíle. Vysoké skóre znamená sklon k pořádku a dodržování závazků, nízké skóre naopak spontánnost a flexibilitu.
• Extraverze (Extraversion): čerpání energie ze společnosti, asertivita a živost. Vysoké skóre znamená potřebu kontaktu s lidmi, nízké skóre naopak preferenci klidu a menšího okruhu blízkých.
• Přívětivost (Agreeableness): sklon ke spolupráci, důvěře a ohledu na druhé. Vysoké skóre znamená prioritu harmonie, nízké skóre naopak důraz na vlastní úsudek a přímočarost.
• Emoční stabilita (Emotional Stability): klid a odolnost vůči stresu. V OCEAN akronymu za tím stojí písmeno N, Neuroticism, jehož opačný pól se dnes běžně uvádí pod pozitivním názvem. Vysoké skóre znamená vyrovnanost, nízké skóre naopak citlivější emoční reakce a náchylnost ke stresu.

Ne všechny testy pojmenovávají domény stejně. Otevřenost se v dotazníku BFI-2 jmenuje "otevřenost mysli" (open-mindedness), termín, který poprvé použil psycholog Carl Rogers (1954) pro šíři percepčních a emočních zkušeností, které je člověk ochotný připustit. Autoři BFI-2 ho zvolili záměrně, protože si lidé "otevřenost" běžně pletou se společenskou otevřeností, tedy extraverzí, ne s otevřeností mysli (Soto & John, 2017a).

Podobně se emoční stabilita v BFI-2 uvádí pod svým opačným pólem, negativní emocionalita, protože slovo "neuroticismus" si v běžné řeči nese stigma duševní poruchy, kterého se autoři chtěli zbavit.

Dotazník BFI-2 (Soto & John, 2017a) navíc každou doménu dál dělí na tři dílčí vlastnosti, takzvané facety, celkem patnáct. Extraverze se tak skládá ze sociability, asertivity a energičnosti, přívětivost ze soucitu, uctivosti a důvěry, svědomitost z organizovanosti, produktivity a zodpovědnosti.

Tahle jemnější struktura ukazuje, že i lidé se stejným celkovým skóre domény se mohou v jednotlivých facetách dost lišit, například dva stejně extravertní lidé se můžou lišit v tom, jestli je jejich extraverze víc o asertivitě, nebo víc o energičnosti.

Jak a proč se model rozdělil zrovna na těchhle pět domén

Model vychází z lexikální hypotézy, myšlenky, že nejdůležitější rozdíly mezi lidmi se otiskly do jazyka, do přídavných jmen jako "společenský", "svědomitý" nebo "úzkostný". Gordon Allport a Henry Odbert takhle v roce 1936 sestavili ze slovníku seznam přibližně 4 500 slov popisujících osobnost (Allport & Odbert, 1936).

Raymond Cattell na něj navázal a slova pomocí faktorové analýzy, metody, která hledá vzorce v tom, jaká slova si o sobě lidé říkají společně ("společenský" a "upovídaný" spolu, "svědomitý" zvlášť), zredukoval na menší počet skupin (Cattell, 1943). Jeho varianta téhle metody skupinám dovolovala se překrývat, což vedlo k šestnácti propojeným skupinám.

Kolik skupin nakonec vyjde, ale záleží i na tom, jaká konkrétní varianta metody se použije. Když psycholog Donald Fiske v roce 1949 přepočítal podobná data variantou, která skupiny naopak nutí být na sobě nezávislé, místo šestnácti propojených skupin mu vyšlo pět jasně oddělených (Fiske, 1949).

Ernest Tupes a Raymond Christal tenhle nález v roce 1961 na nezávislých datech potvrdili (Tupes & Christal, 1961) a Warren Norman ho v roce 1963 zopakoval na jiném vzorku, přičemž dva z tehdejších názvů přejmenoval na dnes používané, Extraverzi a Svědomitost (Norman, 1963).

Lewis Goldberg pak v 80. letech zopakoval stejný postup na sebehodnocení místo hodnocení druhými lidmi a výsledky zveřejnil v roce 1990 pod názvem, který dal modelu jeho dnešní jméno, Big Five (Goldberg, 1990).

Souběžně a úplně jinou cestou, přes dotazníkový místo lexikálního přístupu, došli ke stejné pětici i psychologové Paul Costa a Robert McCrae, autoři dotazníku NEO-PI-R (Costa & McCrae, 1992). Shoda mezi dvěma nezávislými tradicemi je jeden z hlavních důvodů, proč se model dnes považuje za dobře podložený.

Jak se měří

Big Five se dá měřit víc různými testy. IPIP-50 (Goldberg, 1999) je 50položková sada, veřejně dostupná bez licenčních omezení, kterou používá test na intus.cz. BFI-2 (Soto & John, 2017a) je 60položkový dotazník s patnácti facetami, chráněný autorským právem, používaný hlavně k vědeckým účelům.

NEO-PI-R (Costa & McCrae, 1992) je komerční dotazník se stovkami položek a taky facetovou strukturou, dlouho standard v klinické a akademické psychologii. Všechny tři měří v zásadě stejný teoretický konstrukt, jen různě dlouhými a různě licencovanými nástroji.

Kde se Big Five používá

Model se dnes používá jako standardní rámec akademického výzkumu osobnosti, v personalistice při popisu pracovního stylu kandidátů, ve vztahové psychologii při zkoumání, jak se osobnostní rysy partnerů doplňují nebo střetávají, a v běžném sebepoznání jako výchozí bod k tomu, jak člověk přemýšlí, prožívá a působí na druhé.

Limity a kritika modelu

Big Five není bez kritiky. Psycholog Jack Block (1995) upozornil, že faktorová analýza, na které model stojí, zahrnuje řadu subjektivních rozhodnutí, takže různí výzkumníci mohli dojít k mírně jiným závěrům. Model navíc vznikl čistě zdola, z opakovaného třídění dat, ne z předem dané teorie o tom, proč by lidská osobnost měla mít zrovna tuhle strukturu.

Další běžná výtka je, že model spoléhá na sebehodnocení, které může zkreslit sociální žádoucnost, tedy tendence odpovídat tak, jak si člověk myslí, že by měl, ne jak doopravdy je. Model taky spíš popisuje, jaké osobnostní rozdíly mezi lidmi existují, než proč vznikají, a jeho platnost napříč velmi odlišnými kulturami, mimo westernizované a vzdělané populace, na kterých vznikla většina výzkumu, zůstává otevřenou otázkou.

Shrnutí