Big Five vs. MBTI: v čem je rozdíl

MBTI je nejspíš nejznámější test osobnosti na světě, se svými čtyřmi písmeny (třeba "INTJ" nebo "ESFP") se setkal skoro každý. Big Five je mezi širokou veřejností míň známý, v odborné psychologii je to ale přesně naopak. Oba modely popisují osobnost pomocí několika dimenzí, což svádí k dojmu, že jde o v zásadě totéž, jen jinak pojmenované. Není.

Mýtus: je to v zásadě totéž, jen jinak pojmenované

Podobnost je na první pohled lákavá. Obě škály mají "Extraverzi" nebo aspoň něco podobného, obě slibují, že z pár písmen nebo čísel pochopíte, jaký jste typ člověka. MBTI navíc čerpá z teorie psychiatra Carla Junga, tedy z uznávaného jména v historii psychologie, takže se snadno předpokládá, že za ním stojí podobně systematický výzkum jako za Big Five.

Realita: pevné typy, nebo plynulá míra

Tady je rozdíl nejvíc vidět. Big Five umístí každého člověka někam na kontinuální škále, od nízké po vysokou hodnotu, u pěti domén nezávisle na sobě (podrobně v článku Co je Big Five). Výsledkem není nálepka, ale míra: jak moc jste třeba extrovertní, ne jestli "extrovert" jste, nebo ne.

MBTI naproti tomu nutí každého do jedné ze 16 pevných kategorií, jako je introvert, nebo extrovert, bez prostoru mezi tím.

Jenže lidé se v realitě takhle úhledně nerozdělují. Většina se na každé ze čtyř škál MBTI shlukuje blízko středu, a kdo je na hraně mezi dvěma kategoriemi, přehodí ho v testu i malá náhoda: špatná nálada, jinak pochopená otázka.

Pittenger (1993) proto zjistil, že při opakování testu po čtyřech týdnech dostane zhruba polovina lidí jiný výsledný typ, než měli poprvé. U testu, který má popisovat stálý rys osobnosti, je to zásadní problém.

Realita: odkaz na Junga zní vědecky, sám o sobě ale žádnou vědu neznamená

Jméno Carla Junga uděluje MBTI zdání solidního základu. Jenže mezi "vychází z teorie uznávaného psychiatra" a "je to vědecky ověřený nástroj" je zásadní rozdíl, a přesně ten u MBTI chybí.

MBTI vytvořily Katharine Briggs a její dcera Isabel Myers ve 40. letech, obě bez formálního vzdělání v psychologii. Vycházely z Jungovy knihy Psychologické typy (1921) a byly přesvědčené o její užitečnosti.

Test ale nikdy neprošel tím, co z pouhé myšlenky dělá vědecký nástroj. Nikdo ho neověřoval nezávisle na různých vzorcích lidí, nikdo ho nekonfrontoval s daty, která by mu klidně mohla odporovat. Přesvědčivě znějící teorie bez tohohle ověření je učebnicová ukázka pseudovědy. Ne proto, že by autorky chtěly někoho zmást, ale proto, že přesvědčivě znějící vysvětlení samo o sobě nenahradí vědecké ověření.

Rozdíl oproti Big Five je přesně v tomhle chybějícím kroku. Model osobnosti Big Five vznikl systematickým rozborem toho, jakými slovy lidé napříč jazyky popisují osobnost (historie modelu podrobně v Co je Big Five). Od 60. let ho navíc nezávisle na sobě potvrzují různé výzkumné týmy.

Právě množství nezávislého vědeckého ověřování Big Five modelu je hlavní důvod, proč jej psychologové používají a MBTI ne.

Co na to říká výzkum

Psychologové Robert McCrae a Paul Costa (1989) přímo porovnali obě škály a zjistili, že všechny čtyři škály MBTI statisticky souvisí se čtyřmi z pěti domén Big Five. Nejde ale o to, že by šlo výsledky mezi testy převádět jeden k jedné. Míra překryvu jen ukazuje, že oba modely měří podobnou věc, ne že dávají stejnou odpověď. MBTI totiž ta samá data pořád škatulkuje do pevných typů, zatímco Big Five zůstává u plynulé míry (viz výš).

Jenže MBTI úplně chybí ekvivalent emoční stability, tedy dimenze, která zachycuje, jak člověk zvládá stres a emoční zátěž. Kdo se rozhoduje jen podle MBTI, se o sobě nedozví celou pětinu obrázku, kterou by mu dal Big Five.

Rozdíl je vidět i v tom, jak dobře modely předpovídají reálný život. Za Big Five stojí desítky let výzkumu, který ho spojuje s pracovním výkonem, zdravím i kvalitou vztahů (Ozer & Benet-Martínez, 2006).

MBTI podobně silnou oporu nemá. Pittenger ve svém přehledu popsal vazbu mezi MBTI skóre a pracovním výkonem jako slabou a nekonzistentní.

Který test má smysl vyzkoušet

MBTI má smysl jako zábava nebo společenské téma, ne jako nástroj, kterému má cenu věřit, když chcete o sobě zjistit něco spolehlivého. Chybí mu vědecké ověření a nutí lidi do pevných kategorií, do kterých ve skutečnosti nezapadají.